How to recognize common birds

1. Úvod

Když se rozhodnete poznat, kdo vám to v zimě létá na krmítko anebo kdo vás na jaře budí svým ptačím zpěvem, můžete se podívat do literatury nebo si koupit cd s hlasy ptáků. Problém může být ten, že v knihách a na cd jsou všichni ptáci, kteří se u nás vyskytují a není lehké odhadnout, který pták je běžný a který se objevuje jen zřídka. U hlasů zase přichází v úvahu hodně variant zpěvu jednotlivých druhů. Opět se musíte prokousávat dlouhými poslechy a porovnáními.

Tato příručka je pro vás, kteří chcete poznat aspoň něco. Měla by vám ulehčit cestu za tímto poznáním. Nabízí tipy jak poznat lehce poznatelné a přitom běžné druhy podle vzhledu nebo chování. Hlasy ptáků jsou sestříhané jen na typické hlasy. Pozor, někteří, třeba zvonek zelený a sýkora koňadra, se ozývají ještě dalšími variantami hlasů. To co vám v cd nabízím, jsou typické nezaměnitelné varianty hlasů.

Při zpracování jsem vycházel ze své praxe učitele přírodopisu na základní škole a biologie na gymnáziu a mnohaletých pozorování v terénu. Ostatně byli to zvídaví studenti a kolegové, kteří mě k zpracování tohoto díla povzbuzovali.

Pracovní verze vychází z toho, že budete pracovat s atlasy ptáků nebo s fotogaleriemi na webu. Kdo bude chtít poznat více hlasů více ptáků, ten si může pořídit sérii cd s hlasy ptáků.

2. Poznávání podle vzhledu a chování

A         Domácí ptáci – drůbež

Na rozhýbání mozku malá doplňovačka tabulky – doplň 2. a 3. sloupec)

samice samec mládě (ptáče)
slepice kohout kuře
kachna
husa
holubice
krůta (morka)

B         Nápadný vzhled

Poznávat ptáky podle vzhledu můžeme, pokud máme to štěstí a dobře je vidíme. Dobrý dalekohled dokáže divy. Nejlepší je si vzhled ptáků dopředu doma z knížky nebo webu nakoukat. Nikdy totiž nevíte, co vám přeletí před nosem. Dobrá jsou krmítka v zimě, ale ne všichni ptáci na ně zaletují.

(spolupracujte s atlasy ptáků nebo s webovými fotografiemi)

čáp (bílý a černý)

volavka, čáp – rozdílná letová silueta od volavky (volavka esovitě zahnutý krk, čáp má natažený krk)

labuť

straka – je větší než holub, má nápadně dlouhý ocas, který je stejně jako části křídel zelený. Nejnápadnější je v otevřené krajině polí, ale často je i ve městech

ledňáček – u vody ho uvidíme buď jako modrý blesk nebo sedícího s rybkou někde na keři u vody. Má zobák jako harpunu na lovení ryb.

brhlík, ťuhýk – malí piráti s páskou přes oko. Ťuhýk má dravčí zobák.

Brhlik

Brhlik

stehlík – jedinečná kombinace barev v naší přírodě.

brkoslav – v zimě někdy ve velkých hejnech, je velký jako špaček a kromě chocholky má i zajímavé zbarvení. Pokud je vysoko na stromech, zpravidla si všimnete hlavně té chocholky.

dravec – má dravčí zobák a zpravidla hnědé zbarvení. Naši nejčastěji viditelní jsou poštolka a káně

poštolka – má delší ocas,

káně – má relativně kratší ocas, zato široká dlouhá křídla

sova – mají oči směřující dopředu a lem z pírek kolem hlavy (usměrňuje zvukové vlny do uší) – prostě jsou jiné

kos a kosice vs. drozd – kos je buď celý černý (samec) nebo celý hnědý (samice). Drozd je hnědý, ale hruď a břicho má strakaté (bílo hnědé)

vlaštovka – má fráček (ocas do vidličky)

lyska – má bílou lysinu na hlavě

slípka zelenonohá – má zelené nohy (pokud ji vidíte na břehu)

červenka – má červenou hlavu a hruď

modřinka – má modrou čepičku

koňadra – má žlutou hruď a břicho a přes ně ,,černý zip“ – jakoby měla zapínací svetr

havranovití (havran, vrána, krkavec, kavka) – černí velcí ptáci

králíček – má na hlavě žlutý (samice) nebo žlutooranžový pruh (samec)

sojka – má na křídle modrá sojčí pírka. Je sice menší než holub, ale má delší ocas, tak vypadá docela velká.

racek – šedobílý pták při námluvách s hnědou hlavou, běžně u vod a skládek

holub a hrdlička

bažant – samci mají dlouhý ocas, který jim brání létat daleko

koroptev – nenápadná obyvatelka polí a luk s načervenalou hlavou (je obtížnější ji zahlédnout)

kormorán – černé siluety na stromech podél řek nebo na ostrovech ve vodních nádržích

potápka roháč – má na hlavě pírka ve tvaru rohů, vodní pták

čejka – má chocholku na hlavě, potkáme ji v polích

dlask tlustozobý – je větší než vrabci a má i silnější zobák

těžší na poznání:

polák chocholačka – vodní pták, na zadní straně hlavy má pírka do chocholky (samec výraznější)

špaček – kropenatý černobílý pták, který v době rozmnožování je tmavší a na světle lomí barvy (do zelenkava, modra, fialova)

kulík – druh okrajů vodních nádrží a břehů řek s černobílou šálou kolem krku.

zvonek – má žluté zrcadélko na křídlech

žluva – když se na ni podíváte, nespletete ji – obtížnější je ji zahlédnout, protože se pohybuje ve vrcholcích korun stromů

žlutí pěvci (zvonek, zvonohlík, strnad, čížek)

hnědí pěvci (skřivan, slavík, linduška, střízlík, šoupálek, strnad luční, pěvuška, vrabec, bramborníček a samičky některých dalších druhů, třeba pěnkavy obecné)

pěnice černohlavá – sameček má černou čepičku, samička má hnědou čepičku

pěnkava obecná – náš nejhojnější druh, samec má široký šedomodrý lem kolem hlavy a hnědobílé pruhy na křídlech

C         nápadné chování

(leccos je zřejmé z ilustrací, fotografií nebo z dokumentů, příp. youtube)

skorec – uctivý potápěč – v řece na kameni se uklání a pak se potopí do proudu hledat potravu

brhlík – leze hlavou dolů po kmenech stromů – to jiný náš pták neumí

šplhavci (strakapoud, žluna, datel) opírají se o ocas, když šplhají vzhůru po kmeni stromů, tesají dutiny, bubnují, hledají hmyz pod kůrou)

střízlík – ocásek kolmo nahoru, je maličký, slovenský název ,,oriešok“

konipas – pocukává ocáskem a přitom se prochází po zemi

vrabec – hopská po zemi, ve větších hejnech nalétává za potravou do dvorů na venkově

Vrabec domaci

Vrabec domaci

kos, drozd – běží a najednou zmrzne bez pohybu

šoupálek – šplhá po kmeni vzhůru (někdy spirálou, někdy vlevo-vpravo)

skřivan – letí vzhůru nad polem a zpívá (to někdy dělá i chocholouš), i několik minut a pak se pomalu snese dolů

poštolka – třepotá křídly, visí ve vzduchu na jednom místě jako helikoptéra a vyhlíží kořist

káně – létá v kruzích nad polem, loukami a vyhlíží kořist – někdy u toho i píská

rehek domácí (kominíček) – u komína na střeše se uklání a přitom zpívá

vlaštovka, jiřička, břehule – loví hmyz za letu, na podzim vlaštovky a jiřičky hřadují na drátech el. vedení ve vesnicích

rorýs – loví hmyz za letu si u toho ještě i píská, létá velmi rychle a obratně, i ve městech

sýkory, mlynařík – gymnastika na větvičkách

Sykora Konadra

Sykora konadra

lejsek, ťuhýk – loví hmyz útokem z keře nebo stromu a zas se vrací

jestřáb, krahujec – loví ptáky, zajíce, hlodavce útokem ze stromu

volavka – přeletuje večer nad mokřady a vydává přitom strašidelné ,,hejkání“

kulík – běhá po zemi na břehu řeky nebo vodní nádrže, náhle se zastaví a zas rychle běží

3       Poznávání podle hlasu

(zkuste porovnávat s nahrávkami na cd)

kukačka – samec kuká a samice skřehotá

hrdlička zahradní opakuje jemné hluboké ,,hu hú hu“

budníček menší (opakuje ,,cilp-calp“) na Ostravsku lze pro snadnější zapamatování ze slov vypustit hlásku ,,l“ 🙂

zvonek ,,trrr“ (má v hlasu typický el. zvonek, jinak zvonek i ,,cinká“ jako obyčejný zvonek

brhlík lesní píská i jakoby napodobuje kulomet (samozřejmě brhlíci tu žijí a zpívají mnohem déle, než došlo k vynálezu kulometu)

cvrčilka cvrčí jako kobylka nebo saranče

šoupálek občas se ozve jako kulomet, jinak píská, záleží na druhu

vrabec (,,čim čim čimčarára čim čim čim“) málokdy je slyšet sám, většinou čimčará celé hejno, což může být docela zmatek)

rehek domácí (zapíská, tře o sebe kamínky, dopíská) to vše ovšem vyluzuje hlasovým ústrojím!

flétnykos černý melodická, delší melodie, neopakuje moc, zpívá ze stromu (jen výjimečně i na zemi)

drozd jako kos, ale většinou má kratší melodie a ty 2krát až 3 krát zopakuje, zpívá ze stromu. V nahrávce je zpěv nejčastějšího druhu drozda u nás – drozda zpěvného. Ke konci nahrávky se z dálky ozývají budníček menší a také pěnkava obecná.

pěnice velmi rychlá, překotná flétnová melodie ozývající se z křoví nebo nízko v hustém stromu. v nahrávce náš nejčastější druh – pěnice černohlavá.

žluva hluboké ,,dydlich“ ,,fjufyju“ a různé variace jako třeba ,,fjufufyju“

vlaštovčí cvrlikání vlaštovka má jasnější hlas než jiřička

jiřička její švitoření je jemnější než vlaštovčino

zvonohlík velmi překotné švitoření – od vlaštovky a jiřičky jej nejlépe rozlišíme, když ptáka vidíme (na střeše, anténě – má krátký ocásek na rozdíl od vlaštovky a jiřičky)

sojka – varovný hlas ,,křééč“ – Sojka je policajt lesa. Jak vás spatří, tak už varuje.

čejka – kníhání jako byste mechanicky ladili rádio

racek – chechtání

opakování typického nápěvu:

budníček menší, hrdlička zahradní, vrabec domácí, rehek domácí

pěnkava obecná ,,čjá čjá čjá čjá frčjá“ nebo jinak přepsáno ,,rrr-čafčafčafrajčák“

strnad ,,Kdybys tak sedláčku chcípl!“ poslední slovo jde u nejčastějšího s. obecného do vyššího tónu (chcí) a pak někdy dolů (pĺ). Jiný přepis: ,,cicicicié“ je bližší skutečnému zvuku, ale první přepis se líp pamatuje.

těžší opakování typického nápěvu:

sýkora koňadra – nejtypičtější je kovový hlas ,,míček-flíček“ neboli ,,bé-ci bé-ci“. Jinak má v repertoáru i další zvuky a každý rok přidává něco nového.

budníček větší hlas flétnový, pomalu klesající ,,Kdopak to kdopak to zpívává vám.“ neboli ,,si-si-si vui-vui-vui svi-svi-svi tui-tui-tui si-si-svýj-si“

střízlík obecný – je třeba si ho naposlouchat. Je to jeden z nejčastěji se ozývajících lesních ptáků. Zpívá velmi hlasitě. Střídá flétnové a cvrčivé zvuky a to velmi rychle. Melodie je dlouhá, ale po určitém čase zjistíte, že ji pořád opakuje dokola.

pěvuška modrá – jeden z nejčastějších ptáků smrčin a houštin. Většinou jde jen slyšet, jen občas si při zpěvu vyletí na vršek stromu (třeba u vrcholu Lysé hory v Beskydech), jinak zpívá z křoví. Hlas je velmi rychlý, zdánlivě nezapamatovatelný, ale na 10. poslech a po uslyšení hlasu v přírodě najednou víte bezpečně, že slyšíte pěvušku modrou. Tento hlas mi nešel do hlavy, tak jsem si ho nastavil jako budíček na mobilu a po půl roce mě jedno ráno na vandru vzbudila opravdová pěvuška modrá zpívající za rozbřesku v křoví těsně vedle našeho ležení pod širákem. V nahrávce v dálce zpívá kos černý.

typické hlasy

hýl obecný – smutné pískání

racek chechtavý – veselé chechtání

poštolka – bublá trochu jako šplhavci ,,ki-kikiki“

káně – píská ,,klííe“

šplhavci (strakapoud, žluna, datel) ,,glyglygly“ ,,gigigi“ ,,kikiki“ nebo bubnování do stromů


vzácné typické hlasy

bukač – noční hlas

chřástal vodní – jakoby kvičení prasete

sovice sněžní – chechtání

Výsledky tab. z kapitoly 2:

samice samec mládě (ptáče)
slepice kohout kuře
kachna kačer káče (kachně)
husa houser house
holubice holub holoubě
krůta (morka) krocan (morák) krůtě (krůtče)

Soubor ke stazeni
 Zpet ->  Hlavní stránka Ornitologie

Petr Zemánek

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *